45 lidí v šesti autech na trajekt míří,

dychtivostí po severských terénech hýří.

Zaseklá dálnice, to vypadá blbě,

“jeď přes Dessau”, říkám s řízkem v hubě.

5 aut z dálnice sjelo, šesté to “lívlo”,

asi to zkouší, kdyby se to přece jen hýblo.

Houstnoucí provoz v městečku optimální volby často přelévá, 

“Nejeď za nimi, už to bude lepší dolevá!”

Pro další naše auta s odstupem,

bude lepší frčet pravým postupem. 

“Je to špatný, budeme tu asi delší dobu trčet, 

zkus se co nejdřív dostat na tu hlavní, tam to bude frčet.”

O půl hoďky později je zasekané celé tohle německé město, 

doprava tu kyne jako těsto.

Sdílíme si polohy, řešíme volby, 

i šnek snad jede větší bomby.

I poslední auto z dálnice couvlo, 

přece jen tohle městečko má historické kouzlo.

Zatímco první auto už na optimistickém tónu,

ostatní si prohlíží obytnou zónu.

Hodiny běží, už nevěříme navigačnímu systému,

vysíláme pěšáky na průzkum terénu.

Volby byly o štěstí, však zásadní,

první auto na trajektu už možná spí,

další s plynem u podlahy stíhají,

stalkujícímu pronajímateli auta zprávy o rychlosti lítají.

Mezitím auto číslo šest, 

v městečku Dessau stále jest,

snad je nestihne špatné volby trest,

a noční jízdy přes Dánsko čest.

Držíme pěst.

Nakonec je trajekt díky zpoždění taky bude nést.

Pak už vše běží jako po másle.

resp. běháme v bažinách, takže se to občas trochu propadne či zhoupne.

zvlášť když se hned po cestě seznamovák u Norrkopingu do plánu loupne.

Ref. Znám jednu bažinu, kde nejhezčí je vřes,

nekoukáš-li po drnech, tak zahučíš do ní fest,

Tam losi a tetřevi chodí pít pod borovicový kmen, 

a Západočeši zažívat svůj orienťácký sen.

Bydlíme ve dvou domech, neboť je nás spoustu,

ale díky Dovastu máme něco pořád k soustu.

V Prostorném domě se tréninky kujou,

v Panské zase jídelníčku šéfujou.

Poctivé dlouhé postupy od Ládi,

krásný severský les, slunící se hadi a další zvířecí druhy,

oběd u jezera, jak to máme rádi,

pěkný den završují Ondrovo okruhy.

Hromaďák, Hendikep další den,

Míříme na Trolí bažinu nad město Flen. 

Cílíme na štafety, kde uspěje hlavně ten, 

kdo nenechá se strhnout a autonomní výkon podá jen.

Skrze paměťák a překreslovačku ladíme tvorbu plánu,

běžeckým okruhem, otvíráme lepší technice bránu.

Slalom mezi stromy, přes kameny do rozdupané bažiny,

správným skokem na skalku se dají získat vteřiny.

Ref. Znám jednu bažinu, kde nejhezčí je vřes,

nekoukáš-li po drnech, tak zahučíš do ní fest,

Tam losi a tetřevi chodí pít pod borovicový kmen, 

a Západočeši zažívat svůj orienťácký sen.

Sever, Jih, Východ, Západ,

a hlavně mít dobrý bitevní nápad,

Fábory z kontrol rychle sbírat,

soupeře ve svém teritoriu hlídat.

Ukrást lampión rychle se uč,

neb dvě hodiny jsou rychle fuč.

Dost bitevních srabařin, 

jdem se rovnou porvat do bažin.

Štafety popředu, po čtyřech, pozadu,

pro techniku, sílu, houževnatost, správnou náladu.

Občas se povede a skáčeš chvíli ladně,

ale většinu času ryješ hubou v bahně.

Ref. Znám jednu bažinu, kde nejhezčí je vřes,

nekoukáš-li po drnech, tak zahučíš do ní fest,

Tam losi a tetřevi chodí pít pod borovicový kmen, 

a Západočeši zažívat svůj orienťácký sen.

Další den byly na programu duely,

kde souboje dvojic proti sobě bujely.

Pohádkově krásný terén Svalboviken, 

na který jezdit už z STK u Eskilstuny bylo zvykem.

Na oběd opět ohříváme omáčkové plechovky, 

než přijdou na řadu odpolední půlčíkovky.

Času není nazbyt, ani sil už není dost,

a tak dnešní den už je nočáku prost.

Čtvrteční dopoledne tvořil zevling, 

abychom pořádně zregenerovali.

Odpoledne jsme ještě společně mapovali,

než přišel na řadu večerní buřting, resp. klobásing, resp. klobásosýring nebo co to bylo.

(zoufale dochází rýmy, pozn. redakce)

Byl pozdní večer – první máj –

večerní máj – byl čelovek čas.

Repráček s hudbou zval ku běhu zas,

kde byl noční hagaby ráj.

Tak mi tu roli teďka daj,

když hromaďáky s rolemi padaj,

Kódhubou toužím být,

“přidej dědo!”, na Vláďu chci klít.

Ref. Znám jednu bažinu, kde nejhezčí je vřes,

nekoukáš-li po drnech, tak zahučíš do ní fest,

Tam losi a tetřevi chodí pít pod borovicový kmen, 

a Západočeši zažívat svůj orienťácký sen.

V pátek nás čeká výletní cesta, 

směřujem do hlavního města.

Předtím ještě diamanty hledat,

svému týmu ke craftění předat.

Ať přes skalky běhám sebe rychleji,

můj hlaďák mě chce už v Ikei.

V Stockholmu do centra či na Vasu mrknu

a po lososu na Eventor soupisky frknu.

Už se krátí naše švédské dny,

je čas se rozběhnout do černočerné tmy,

nejdřív však odpolední mlaďáci,

školí švédy jak mazáci.

Po náročných trénincích je závod lehký jako facka,

pro naše je z toho 5. placka.

Na startu další kategorie stojí,

a lesy u Finspangu se závodníky rojí.

Starty, restarty, otočky mapy,

pro ženy i chlapy.

V prostoru už snad nemůže být žádný los,

když se běží dlouhá noc.

Jeden na trati houštím se trní, 

druhý ve spacáku v tunelu chrní.

Hledá se Ondra, noční běžec

Hledá se Ondra, předstartovní nevyčtenec

Mezičasy mlží, téměř už svítá, 

Jenom, kde Ondra může být.

Štěpán tu bloumá, klepe tu kosu,

nechce však stihnout ranní rosu.

Raději pozdě, ale přeci,

to dotáhnem, nejsme šneci.

I když je chyba velmi drahá.

Hledá se Štěpán, komu mám předat?

Hledá se Štěpán, chci se s ním shledat!

Někde tu lítá, pomozte hledat

Jenom, kde Štěpán může být.

Předávka prázdná, toiky taky,

Zběsile mávám, ostřím zraky.

Návaznost byla prostě slabá. 

Slunce už kouká, poslední běží,

Je už konec, bylo to skvělý,

A všichni se,

zážitkům smějí.

Pak už spouštíme odjezdovou lavinu,

cestou na trajekt v rychlosti stíháme Stora Mossen bažinu.

Nádherné soustřo, bylo to,

Zážitky, dovednosti vrylo to.

Ref. Znám jednu bažinu, kde nejhezčí je vřes,

nekoukáš-li po drnech, tak zahučíš do ní fest,

Tam losi a tetřevi chodí pít pod borovicový kmen, 

a Západočeši zažívat svůj orienťácký sen.

Díky všem trenérům - Verče, Janě, Ondrovi, Láďovi, Vláďovi, Petrovi, Pekymu za perfektní organizování. Díky účastníkům za jejich nadšení, skvělý přístup, spolupráci.

Losům zdar a zase někdy příště! :)